Sydney News No 11 - Australia Day
26. 1. 2010
Mám drobné podezření, že se ze mě stává Ozík. Už se nedokážu zbavit písku ve vlasech, v okřídlené odpovědi „no worries, mate“ nacházím podivné uspokojení a na nohách se mi rýsují opálené pruhy z tongáčů – tedy toho, čemu jsme za mého dávno ztraceného mládí říkávali „vietnamky“.
Co na to říct?! No letí to…
Když se to tak vezme, ještě nedávno se po místních loukách proháněli Aboridžinci na klokanech a dnes se tu už ploužím já se svým evropským ksichtíkem v autobusech a s tongáči na nohou. Tuším, že to dnes bude asi 232 let, co Angličani zapíchli první kolík od stanu do Australské půdy a svému táboru začali říkat Port Jackson; později Sydney. Australia Day - připadající na 26. ledna - je pravděpodobně jeden z nejvýznamnějších svátků, který Australané slaví.Kdybych byl uštěpačný, řekl bych, že Australané slaví neustále a že je poměrně obtížné si dnešního mladýho Ozíka představit zaparkovaného někde jinde než ve své oblíbené hospůdce a bez svého ještě oblíbenějšího piva v ruce. Ale uštěpačný nejsem, tak to neřeknu.
Povím vám spíš o tom, jak jsou Australané neuvěřitelně šťastným národem a že se vůbec nedivím, že svůj „Australia day“ tak prožívají.
Jakmile ráno otevřou oči, uchopí serf a vyběhnou na pláž krotit vlny. Když dostanou hlad, vyrazí na barbekjů, k čemuž využijí bezpočet veřejných grilů stojících snad u každé pláže. Poté, co do sebe nahrnou stejky, krevety zakoupené na nedalekém rybím trhu, jehněčí nebo kousek klokana, jdou si zaběhat anebo zpět na serf a do vln. A pak už je večer a je čas vyrazit na tah městem a nočními kluby.
Ale tohle je spíše pro mladý.
Starší Australané, kteří k původním osadníkům mají přece jen blíž než dnešní nagelovaní krasavci a ovíněné krásky, v určitém věku prodají dům, koupí karavan a vyrazí na cesty. S těmito lidmi se neuvěřitelně krásně povídá nad sporákem kempové kuchyně. Všude byli, mají bezpočet zážitků a sálá z nich nezdolný optimismus. Až jednou budu starý, chtěl bych to taky tak umět. Tím myslím žít naplno a být rád na světě.
Tím samozřejmě nechci říct, že nejsem. Ale do australského originálu mi chybí stále velký kus životního nadhledu.
Nic nepopíše povahu pravého Australana tak dobře, jako počínání našeho souseda. V žádném případě ho nedokáže rozhodit, že má v garáži bordel jako po výbuchu a že se mu tam auto už nevejde. Svým čtyřkolovým pokladem i tak zajede, kam až může. Z garáže pak kouká předek auta, vrata jsou stažená těsně nad kapotu a tím to pro něj hasne. Kdo by si dělal nějaký přehnaný starosti?! Ve Watsons Bay se stejně nekrade…
Na takový věci já prostě kuráž nemám! Navíc stejně ani surfovat neumím, pivo mi taky moc nechutná a každý večer nezapomenu svojí návštěvou poctít sprchu. S tím mým australanstvím to tedy asi zase tak žhavý nebude…
