New Zealand, April 2008 - den čtvrtý
18. 4. 2008
Nový den začínáme opět velmi brzy. Snažíme se držet naší strategie vyjet na silnici s východem slunce a se západem parkovat u nějakého hotýlku. V praxi to znamená vstávat kolem šesté a v sedm být už v autě. Den je totiž krátký. V pět se stmívá. Nikdy nemáme hotel zamluvený dopředu. Dává nám to více svobody ve volbě trasy a rychlosti a navíc i trošku napětí při hledání vhodného noclehu.
S prvními ranními paprsky pronikáme kousek za městem Haast do severního cípu Mount Aspiring Natioanal Park. Znovu projíždíme průsmyky mezi horami Alp. Západní pobřeží necháváme daleko za sebou a vjíždíme do vnitrozemí jižního ostrova. Krajina se proměnila jako mávnutím kouzelného proutku. Husté deštné lesy plné kapradin vystřídaly rozlehlé travnaté pláně s osaměle stojícími Jukami. .jpg)
Míříme k městu Wanaka. Cestu si skutečně užíváme. Silnice totiž vede mezi dvěma jezery. Nejdříve spatříme průzračně modrou hladinu jezera Wanaka, které nám dělá společnost několik kilometrů, zatímco uháníme v autě po úbočích kopců svažujících se k hladině. Najednou se cesta stáčí k východu a my úzkým údolím přijíždíme k druhému jezeru jménem Hawea. Obě jezera jsou si velmi podobná. Jsou ledovcového původu, formované asi před deseti tisíci lety. Zatímco Hawea zabírá plochu přes 140 km2, jezero Wanaka přesahuje dokonce 190 km2 a při délce kolem 42 kilometrů je čtvrtým největším jezerem na Novém Zélandě.
.jpg)
V jižním cípu jezera leží stejnojmenné městečko – Wanaka. Při příjezdu do města na vás z každého rohu volají upoutávky nabízející nejrůznější turistické atrakce. Můžete si tu vyzkoušet bungee jumping, jízdu na koních, projet se kanoí po jezeře a nebo si zalyžovat. Asi nejvíce navštěvovaná destinace je zdejší „svět optických iluzí“. Upřímně musím říct, že i když jsme uvnitř strávili asi dvě hodiny, uchvácený jsem nebyl. Pro tohle jsem na Nový Zéland nepřijel. Turistický ruch však městu pomáhá.Za posledních deset let se rozrostlo na dvojnásobek a v současnosti má kolem pěti tisíc obyvatel. I přes zvyšující se popularitu mezi cestovateli z celého světa si však Wanaka zachovává svou osobitou tvář hodící se do panenské přírody zdejší země.
Rychle spěcháme do auta. Na oběd chceme být v sedmdesát kilometrů vzdáleném Queenstown, kde nás kromě jídla čeká i skutečný živoucí poklad Nového Zélandu. Drobný noční ptáček Kiwi. .jpg)
Queenstown je hlavním městem regionu Otago, kterým prochází podstatná část našeho dnešního putování. Je to skutečné lyžařské středisko s desetitisíci trvalými obyvateli a s dalšími tisíci turisty. Město má dokonce i své letiště. Lanovkou se necháme vyvézt na Bob´s Peak, z kterého máme krásný výhled na celé město a na jezero Wakatipu, které je dalším novozélandským obrem mezi ledovcovými jezery. S 80 km délky je vůbec nejdelší, avšak jeho plocha „pouhých“ 291 km2 ho řadí až na třetí místo co do velikosti.
A právě v Queenstownu se uskuteční setkání, na které se už dávno těšíme. Vcházíme do temné budovy zdejšího Wildlife .jpg)
parku. Musíme našlapovat tiše a nemluvit. Chvíli trvá než si naše oči uvyknou tmě.
parku. Musíme našlapovat tiše a nemluvit. Chvíli trvá než si naše oči uvyknou tmě.Náhle mě Natálka zatahá za rukáv a ukazuje kamsi do temného kouta. Už ho vidím taky. Kulaťoučký tvoreček o málo menší než slepice cupitá mezi kmeny po zemi poseté listím a svým dlouhým zobáčkem prohledává půdu. Jeho pohyby jsou rychlé a přesné.
Kiwi, symbol Nového Zélandu, je noční pták a je samozřejmě chráněný. Svět zatím objevil pět druhů kiwíků a čtyři z nich se nacházejí na území jižního ostrova. Paradoxně ten největší a nejrozšířenější je Kiwi ze severního ostrova, kterého je podle odhadů přibližně třicet pět tisíc kusů. Je velký asi jako kuře a váží kolem tří kil. Kiwi má velmi dobrý čich, což je pro ptáky neobvyklé a umožňuje mu stát se nebezpečným „lovcem“ červíků, hmyzu, semen a malých krabů.
Stojíme v tichosti ve tmě a nemůžeme se vynadívat. Kiwi se chová naprosto přirozeně a vůbec o nás neví. Čas však běží a musíme se rozloučit. Našemu malinkému nefritovému kiwíkovi z Hokitiky naposledy ukážeme jeho živého bratříčka a opouštíme Queenstown. .jpg)
Ujíždíme zbytek z 370 km dlouhé dnešní cesty. Hotel nacházíme v městečku Manapouri ležícím na břehu stejnojmenného jezera. Vaříme si večeři a vykládáme o příštím dni. Chceme se dostat do země fjordů - do Milford Sound. Objevují se však zvěsti, že v horách napadl sníh a jediná přístupová cesta vedoucí průsmyky Alp je neprůjezdná. Být takhle blízko k jednomu z nejkrásnějších míst na světě a přitom na něj nedosáhnout…
