Kukínci na cestách...

Plán cesty byl tedy hotov. Na rezervování hotelů a pronájem auta jsme však trošku pozapomněli, což se ukázalo celkem riskantní. Nakonec jsme ale měli více štěstí než rozumu a vše dopadlo dobře. Střechu nad hlavou jsme vždy nějakou našli. Ale pěkně od začátku…

Den odletu se blížil. Patnáctého dubna brzy ráno jsme se s batohy na zádech rozběhli k autobusu a pokusili se stihnout náš let v 8:30 do Christchurch. Asi po sté se totiž ukázalo, že pokud začne australan něco slibovat a plánovat, jedná se pouze o rétorická cvičení a ukázku konverzačních dovedností. Na tohle si asi nikdy nezvyknu…

Letadlo jsme nakonec stihli a ve 13:50 přistáli na Novém Zélandě. Samotný let ze Sydney trvá asi dvě a půl hodiny. Další dvě hodiny postrádáme díky časovému posunu. Do země přijíždíme v polovině podzimu, což je celkem netypické vzhledem k zažitému středoevropskému zvyku, kdy duben rozhodně mezi podzimní měsíce nepatří. „Jiná polokoule, jiný mrav“. Christchurch nás tedy přivítal podzimním počasím velmi podobným tomu českému. Je zataženo, šedé mraky se nám líně převalují nad hlavami a pravděpodobně uvažují o dešti. Je asi patnáct stupňů. Místní klima je velmi podobné moravskému. Zvlášť po rozhovoru s řidičkou našeho shuttle minibusu, který nás dovezl z letiště do centra města za pouhých pět dolarů, si připadáme jako doma. Trpělivě nám odpovídá na naše otázky o městě a počasí. Snažíme se dozvědět něco i o původních obyvatelích, jejich zvycích a kultuře. Doufáme, že nám to pomůže v našem pátrání po onom posvátném místě, o kterém jsme se dočetli těsně před odjezdem z Austrálie. Ale i když název několikrát opakujeme, naše průvodkyně vrtí zamítavě hlavou. O tomhle prý nikdy neslyšela. Zklamání se snažíme hodit za hlavu a vyrážíme poznat město.

 Christchurch je sympatické městečko na východním pobřeží jižního ostrova. Se zhruba 350 tisíci obyvateli je třetím největším městem Nového Zélandu a je označováno za nejangličtější město mimo Anglii. Zatímco do Austrálie se v dobách kolonizace jezdilo spíše za trest, kolonizátoři, kteří měli za úkol vybudovat město Christchurch, byli vybíráni na základě vzdělanosti a „morální bezúhonnosti“. Dominantou města je Christ Church (Kristův kostel), podle kterého bylo později pojmenováno i samo město. Od něj se do všech stran rozbíhá systém pravoúhlých ulic a s láskou opečovávané zahrady, pro které se městu přezdívá „zahrada Nového Zélandu“. Střed města meandrovitě protkává řeka Avon.

Její hluboké a temné vody se na podzim rozzáří tisíci zlatými korunami vrb, které lemují břehy řeky. Pohled je to skutečně uchvacující a pokud si zajdete do North Hagley park a blízké botanické zahrady, ve kterých nerozeznáte, kde končí městské květinové záhony a začínají soukromé, můžete se magicky barevným podzimem kochat celý den. Rozhodně však také stojí za to projet se historickou tramvají v centru a lanovkou vyjet na nedaleký kopec, odkud máte město jako na dlani.