Port Stephens & Hunter Valley, Australia - duben 2010
17. 4. 2010
Sobotní ráno nás zastihlo za volantem kemprvenu, který jsme měli půjčený na dva dny naprosto zadarmo a tento fakt nás naplňoval nehynoucím nadšením.
Samozřejmě to však mělo jeden malinký háček. Jelikož bylo auto od zaměstnavatele Natálky, cítila se tak trochu nadstandardně zodpovědná. A to znamenalo, že jsem se nesměl k šaltrpáce ani přiblížit. Ale jak mi sama vysvětlila, nebylo to o nedůvěře v mé řidičské schopnosti, jako spíše o tom, že by se jí snadněji vysvětlovalo, když by si to auto roztřískala sama.
„No nevadí“, řekl jsem si. „Aspoň budu navigátorem!“
Jen co jsme si za první křižovatkou ujasnili, co znamená vpravo a co vlevo, byla naše spolupráce naprosto k poťutinkání a my urazili vzdálenost dvou set kilometrů na sever do Port Stephens během dopoledne.
Cesta samotná po Central Coast (tj. pobřeží táhnoucím se mezi Sydney a Brisbane) probíhala naprosto bez problémů a nemá smysl se o ní příliš rozepisovat. Výjimkou snad je pouze trh v městečku The Entrance, který svým sortimentem jakoby vypadnul z oka vietnamským stánkům v podchodu brněnského hlavního nádraží. Ovšem za pultíky obtěžkanými nepotřebným harampádím a tunami barevných hadýrek stály místo šikmookých samurajů místní důchodkyně a sledovaly kolem trousící se turisty poněkud vilným pohledem. Vypadli jsme odtud tak rychle, jak jen to šlo, a už se nikde nezastavovali. Až v Nelson Bay…
Nelson Bay je turistické centrum ležícím u zálivu nazvaném právě Port Stephens. Celá oblast je vyhledávaným cílem víkendových výletníků ze Sydney a nedalekého Port Macquarie. My si tu dali k obědu fish & chips a pak odpočíval na pláží v Shoal Bay, kde se nás podle ze zálohy pokusil sežrat pelikán. Ale nesežral a tak jsme si mohli v příjemném letním večeru vyšlápnout kilometrovou procházku do strmého kopce na Tomeree Head, kde Natálka odmítla ošahávat ježuru. Důkaz podávám zde:
Neděle byla věnována slavné vinařské oblasti Hunter Valley. Vždycky, když se někde mluvilo o Hunter Valley, představoval jsem si údolí plné vinohradů a mezi nimi krčící se drobná stavení, kde bodrý australský moravák vítá své hosty se skleničkou vína v ruce. Trošku jsem se spletl. Každá vinárna/farma se podobá spíše hotelu a občas to není jen jedna budova ale rovnou menší vesnice. V jedné takové (Hunter Valley Gardens Village) jsme se zastavili, zakoupili čokoládu, Natálka zhltla půlku kuřete, já si udělal pár fotek a s velkou slávou a plnými bříšky jsme se vydali zpátky k domovu.
Posíláme nehynoucí a vřelé pozdravy z Austrálie!