Kukínci na cestách...

Aboridžinec se po mě začal sápat hned, jak mě uviděl. Může mu být tak osmnáct. Má krví podlité oči a táhne z něj chlast. Chce peníze. Uhýbám a táhnu Natálku pryč.

Aboridžinci obývající nejsevernější australské město Darwin v drtivé většině ujíždějí na alkoholu. Od rána se potácí ulicemi, hledají peníze a snaží se žebrat. Jejich šťastnější příbuzní žijící v klanech hlouběji ve vnitrozemí se alkoholu vyhýbají a většinou pracují jako průvodci v národních parcích. S nimi se setkáváme o pár dní později a působí na nás naprosto odlišným dojmem. Posloucháme jejich příběhy z „dob snění“, kdy byla stvořena Austrálie a s ní i Aboridžinci. Učí nás hrát na didgeridoo, což je zjednodušeně řečeno dlouhý a dutý kus větve, na který se vyluzují zvuky podobné troubení jelenů anebo mručení medvěda. Je to výhradně záležitost mužů, ale přes veškerou lásku k hudbě a tělesné dispozice jsem schopný do pomalovaného klacku jen párkrát prsknout a vzdávám to. Aby člověk uměl hrát na didgeridoo, být chlapem evidentně nestačí. Ženy oproti tomu mají na starosti jídlo. Pokud byste nevěděli, jak zacházet s hadem tak, aby z něj byla dobrá večeře, postup je následující: Chytnete hada. Jeho hlavu vložíte do úst a trhnete mu za ocas. Pokud vám u toho nevypadnou zuby, had by měl být mrtvý. A pak jej pečete. Asi by ze mě nebyl dobrý Aboridžinec. Aboridžinská žena už vůbec ne.

Darwin je sedmdesáti tisícové město topicí se celoročně v potu a prachu tropických třicetistupňových veder. Začíná se tu žít po západu slunce. Ještě v pět hodin ráno jsou ulice rušnější než v pravé poledne. Povadlé krásky zmoženě sedí na chodnících před bary, zatímco jejich nagelovaní rytíři zvracejí za nejbližší palmou. Najednou proti mně běží polonahá Australanka: „gimme five“ a směje se na celý Darwin.

Uprostřed Kakadu National Park mezi pahorky Ubirru zdobí stěny skal Aboridžinské kresby staré několik tisíc let. Šplháme na vrcholek nejbližšího kopce, odkud se nám otevírá neskutečný výhled. Tahle země je plná kontrastů. Vodní plochy se lesknou v zapadajícím slunci a okolní tráva je zářivě zelená. Mimo dosah řek je krajina naopak suchá, plná křovin a eukalyptů. Více na jih do středu Austrálie se ztrácíme v rudých píscích pouští, ale o tom snad příště…