Kangaroo Island & Adelaide, Australia - prosinec 2009
2. 12. 2009
Jsem šťastný, že opouštíme Kingston Se. Po prokašlané noci se mi za volantem ale klíží oči a řídit vydržím jen asi pět minut. Pak to raději vzdávám. Sedám si celý připitomělý na sedadlo spolujezdce, pospávám a nechávám se Natálkou provézt Jižní Austrálií.
Krajina kolem Mount Gambier je tak strašně podobná české vysočině – uměle vysazené borovicové lesy, střídají louky s pasoucím se dobytkem a lány obilí. Připadáme si jako doma.
Asi třicet kilometrů za Kingston Se sjíždíme na polní cestu a vše se mění jako mávnutím kouzelného proutku. Není tu ani památka po jakémkoliv působení člověka. Žádná úhledná políčka! Všude jen tráva po pás, neprostupná křoviska a sem tam nějaký… vedle mého okýnka se najednou zjeví jakási hnědá koule peří, Natálka začne ječet, brzdy zběsile skřípat a auto dostává smyk. Se srdcem až v krku zastavujeme v mračnu bílého prachu a vyjeveně koukáme, jak splašený emu o pár metrů dál přebíhá silnici a mizí v buši. To je poprvé v životě, co nás napadnul emu…
Jsme z toho celí natěšení, takže na příštím odpočívadle zastavujeme a vrháme se do nejbližšího křoví. Hledáme další opeřence. Procházka je to nádherná, ale kromě podivných, asi čtyřicet centimetrů velkých ještěrek - Stumpy Tailed Lizard, hejna much a krásných výhledů na mělké vody zálivu Coorong National Park, nenacházíme z našeho emu nic.
Navíc opět začíná pršet. V rytmu náhlých přeháněk se řítíme k Victor Harbor. Tentokrát zřejmě nesmrdíme česnekem a nevypadáme tak zbědovaně, protože místní důchodci v informačním centru jsou velmi milí a vstřícní. Dokonce i po mém dotazu ohledně počasí na příští dny nejsem zasypán debilními vtípky, ale rovnou přede mnou přistane kartička s vytištěnou předpovědí. Nebýt informace, že na trajekt směřující na Kangaroo Island je potřeba zarezervovat si místo a že nás celá ta 
sranda přijde na 340 dolarů, pohybuju se v sedmém nebi na křídlech medových kolibříků. Ožebračená kreditka a rezervace až na dvanáctou hodinu příštího dne, mě však vrací zpátky na zem. Na Kangaroo Island budeme mít jen dva dny. Snad to bude stačit… Musí to stačit.
sranda přijde na 340 dolarů, pohybuju se v sedmém nebi na křídlech medových kolibříků. Ožebračená kreditka a rezervace až na dvanáctou hodinu příštího dne, mě však vrací zpátky na zem. Na Kangaroo Island budeme mít jen dva dny. Snad to bude stačit… Musí to stačit.Není kam spěchat a tak zůstáváme na noc ve Victor Harbor. Před spaním si uděláme procházku na zdejší Granite Island, ke kterému po dlouhém molu jezdí vláček tažený koněm. Pohráváme si s myšlenkou účasti nočního pozorování tučňáků, ale podobnou atrakci jsme si užili už na Tasmánii a tak dáváme přednost čerstvě uvařeným špagetám z konzervy a o pár hodin delšímu spánku.
Další ráno mám pocit, že každý nový den v Jižní Austrálii je lepší než ten předešlý. 
Na nebi vládne téměř nekonečné modro a já se nechávám kolébat nadějí, že třeba už konečně náš výlet začíná. Než však do sebe nasoukáme denní příděl párků s fazolí a dostaneme se do přístavu na Cape Jervis, nad hlavami se nám opět rozpoutává šedivé peklo.
Na nebi vládne téměř nekonečné modro a já se nechávám kolébat nadějí, že třeba už konečně náš výlet začíná. Než však do sebe nasoukáme denní příděl párků s fazolí a dostaneme se do přístavu na Cape Jervis, nad hlavami se nám opět rozpoutává šedivé peklo.Na kopci vedle přístavu se před námi otevře úžasný výhled na rozbouřené moře a vlny dva metry vysoké. Jsme tu příliš brzy, ale máme štěstí. Zabíráme poslední volné místo na lodi vyplouvající o hodinu dřív. Moře s námi hází ze strany na stranu a tak raději zajíždíme do pohodlných sedaček v podpalubí, srkáme kafe a sledujeme oknem pár delfínů, kteří kolem nás proletí jako dvě střely. Za hodinu vzrušující plavby jsme konečně na Ostrově Klokanů.
Je tu nádherně. Nadšeně spěcháme na Prospectors Hill a těšíme se, že z tamní vyhlídky uvidíme celý ostrov. Kangaroo Island se však ukazuje trošku větší, než jsme čekali. Na délku má 150 km a šířku asi 55 km. Rozhodně to není žádný drobeček a jeho západní část nám mizí v nedohlednu. Na krátko se zastavujeme ještě na nádherné pláži v Pennington Bay a pak uháníme na Seal Bay. Zdejší pláže jsou totiž slavné kolonií lachtanů (Sea Lions) a příležitost přiblížit se k nim jen na pár metrů je příliš lákavá na to, abychom ji jen tak propásli.
Naší další zastávkou je farma pěstující raky. A protože máme hlad, naši raci jsou uvaření do červena a nádherně nastrojení na talíři. V souladu s naší představou,
že bychom měli v každé zemi ochutnat místní speciality, drtíme klepítka, trháme krunýře nebohých ráčků a jemné masíčko zapíjíme místním vínem. Po týdnu na konzervách velmi příjemná změna.
že bychom měli v každé zemi ochutnat místní speciality, drtíme klepítka, trháme krunýře nebohých ráčků a jemné masíčko zapíjíme místním vínem. Po týdnu na konzervách velmi příjemná změna.Dnešní konečnou stanicí je Flinders Chase. V nádherném kempu pod stromy eukalyptů potkáváme koaly, druh klokanů, kteří žijí pouze tady na ostrově, malé wallabies, kteří už na australském kontinentě vymřeli, a několik nočních strašidel – posumů. Na stanování v Austrálii je užasný, že večer a ráno se kolem vás přeženou divoká zvířata, která byste jen těžko hledali zaparkovaní v nějakém hotelu.
Některým australským nádherám však nepomůže ani časné vstávání. Jako například ptakopyskům. V sedm hodin postáváme na březích tůněk a na předem vytypovaných místech po nich pátráme. Ale ani po hodině civění se na tiché vodní hladině nehnula ani ploutvička, 
ani zobáček… žádnej ptakopysk se zkrátka nekonal.
ani zobáček… žádnej ptakopysk se zkrátka nekonal.Náladu si zpravujeme na dvou z nejnádhernějších míst na Kangaroo Island – na Remarkable Rocks a potom hlavně na Cape du Couedic u Admirals Arch, kde žije druhý druh zdejších lachtanů – New Zealand Fur Seals.
Tihle lachtani jsou tmavší a vypadají agresivněji. Nad útesy se vznáší štěkání a kňourání z neustálých půtek. Podívaná je to úchvatná a vydrželi bychom je sledovat i hodiny. Před námi je ale ještě dvouhodinová procházka s velmi optimistickým názvem – Snake Lagoon. Slečna na informacích nás ovšem ubezpečuje, že hadů tam není o nic víc, než kdekoliv jinde a tak jdeme! Ve třicetistupňovém horku je to cesta poměrně úmorná, ale rozhodně stojí za to. Údolí říčky se zařezává do rozpálených skal, na kterých se vyhřívají stovky ještěrek, přes cestu nám spěchá metrový leguán a vede nás přímo k úzké a opuštěné pláži.
Tuto noc spíme v kempu na druhé straně ostrova v Kingscote. Kemp to není ani zdaleka tak dobrý jako ten předchozí. Není tu žádná kuchyně, nemůžeme si tu nabít mobil a nad hlavami nám nesedí koala. Ale stačí to. Navíc tu snad každý večer krmí hejno pelikánů a to by nebyli Australané, aby z toho neudělali prvotřídní představení.
Je to naše poslední noc na ostrově, my jsme konečně zdraví a tak sedíme dlouho do večera pod hvězdami a povídáme si.
…
Je druhého prosince a my se blížíme k hlavnímu městu Jižní Austrálie – Adelaide. Tenhle milionový přístav leží mezi vinohrady na poloostrově Fleurieu a jako v ostatních australských městech ani tady nenacházíme nic výjimečného. Na Victoria square se v horku smaží vánoční strom, na promenádě se lesknou zlatá prasátka pro potěchu turistů a pár domů a kostelů postavených 
z místního pískovce mezi ocelovo-skleněnými mrakodrapy navozuje pocit architektury.
z místního pískovce mezi ocelovo-skleněnými mrakodrapy navozuje pocit architektury.Se západem slunce opouštíme město. Náš výlet končí…
Fotogalerie:http://nam.rajce.idnes.cz/Kangaroo_Island_Adelaide%2C_South_Australia_-_prosinec_2009/#album
