Blue Mountains, Australia - říjen 2008
25. 10. 2008
Australané jsou naprosto zoufalí. Alespoň co se hor týče. Jejich země je tvořena většinou pouštěmi a rovinami, jen občas zvlněnými do nízkých vrchovin. Pokud v Novém Jižním Walesu zatoužíte po horách, máte pouze dvě možnosti a přitom obrovské štěstí. Přibližně šest hodin jízdy autem na jih pod Sydney se rozkládá pohoří Snowy Mountains (Sněžné hory) s nejvyšší horou Australie Mount 
Kosciuszko měřící 2.228 m. Pokud auto nemáte, čekají na vás s otevřenou náručí Blue Mountains (Modré hory).
Kosciuszko měřící 2.228 m. Pokud auto nemáte, čekají na vás s otevřenou náručí Blue Mountains (Modré hory).Je právě osm hodin ráno a my si kupujeme na stanici Central v Sydney lístky na vlak, který nás zaveze do Katoomby, největšího města v Blue Mountains. Cesta trvá něco málo přes dvě hodiny, ale čas běží rychle. Za okny nás míjí nejdříve jednotlivá předměstí Sydney, později pomalu houstnoucí eukalyptové lesy a konečně se země začíná vlnit do stále strmějších kopců. O půl jedenácté vystupujeme do sluncem zalité Katoomby.
Městečko Katoomba leží sto kilometrů na západ od Sydney. Bylo založeno roku 1879 a v současnosti má kolem osmi tisíc obyvatel. Jeho název pochází z Aboridžinského „Ka-toom-ba“, což znamená „zářivá padající voda“ a vztahuje se k nedalekým vodop
ádům, které se z okolních skal snášejí do Jamisonova údolí. Katoomba rozhodně patří k těm hezčím australským městečkům. Cestou po hlavní ulici Katoomba street míjíme domy postavené především ve stylu Art Deco. Tento styl bují snahou o krásnou a zdobnou architekturu možná až příliš a blíží se téměř kýči. Ovšem procházka rušnou ulicí plnou obchůdků, kaváren a restaurací za letního dne stojí rozhodně za to. Rovnoběžně s hlavní ulicí Katoomba St. běží o něco tišší Lurline St., kterou lemuje plno rodinných domů. Na jejím jižním konci stojí nenápadný domek s velmi nápadnou cedulí „Chocolate Company“. Slabším povahám nedoporučujeme se přibližovat. Jejich horká čokoláda je nezapomenutelná a vybírání s desítek čokoládových bonbonů plněných marcipánem, nugátem, oříšky, hrozinkami máčenými v rumu, hořkou a nebo bílou čokoládou se zdá být nekonečné. Ukořistěné poklady si odnášíme na terasu plnou květin, kde ve stínu zkoušíme neočekávané chutě Blue Mountains…
ádům, které se z okolních skal snášejí do Jamisonova údolí. Katoomba rozhodně patří k těm hezčím australským městečkům. Cestou po hlavní ulici Katoomba street míjíme domy postavené především ve stylu Art Deco. Tento styl bují snahou o krásnou a zdobnou architekturu možná až příliš a blíží se téměř kýči. Ovšem procházka rušnou ulicí plnou obchůdků, kaváren a restaurací za letního dne stojí rozhodně za to. Rovnoběžně s hlavní ulicí Katoomba St. běží o něco tišší Lurline St., kterou lemuje plno rodinných domů. Na jejím jižním konci stojí nenápadný domek s velmi nápadnou cedulí „Chocolate Company“. Slabším povahám nedoporučujeme se přibližovat. Jejich horká čokoláda je nezapomenutelná a vybírání s desítek čokoládových bonbonů plněných marcipánem, nugátem, oříšky, hrozinkami máčenými v rumu, hořkou a nebo bílou čokoládou se zdá být nekonečné. Ukořistěné poklady si odnášíme na terasu plnou květin, kde ve stínu zkoušíme neočekávané chutě Blue Mountains…Posilněni a v dobré náladě urážíme pár posledních metrů k Echo Point, odkud je pravděpodobně ten nejhezčí a nejprofláknutější výhled na Blue Mountains, které svůj název získaly díky letním ránům, 
kdy stoupající opar z eukalyptových lesů barví okolní hory do modra. Hory samotné jsou tvořeny především pískovcovými náhorními plošinami a hlubokými údolími v nadmořské výšce mezi 760 a 1.190 metry nad mořem. Samotné městečko Katoomba leží na jedné z plošin a jeho hranice jsou tvořeny hlubokými srázy do údolí. A tak tedy stojíme na Echo Point a máme okolní krajinu jako na dlani. Po levé ruce se ke skalním útesům tisknou Tři sestry, pravděpodobně nejznámější skalní útvar Modrých hor tvořený třemi úzkými a vysokými skalami. Naproti nám se tyčí pískovcová plošina podobná té, na které stojíme, honosící se názvem Solitaire Mountain. A po pravé ruce své žluto oranžové skály nastavuje slunci Orphan Rock. Poblíž něj se v pralese skrývají Katoomba Falls, náš další cíl. Přibližn
ě půl druhého kilometru sledujeme cestu vedoucí po okraji skalního srázu, kde hluboko pod námi se nad korunami stromů prohánějí bílí papoušci, jejichž křik se odráží a násobí v ohybech skal. Cesta mírně klesá a my brzy míjíme Katoombské kaskády, které jsou první ochutnávkou a lákadlem ke Katoombským vodopádům. Les brzy mění podobu a vůni. Řídké eukalyptové lesíky houstnou a přecházejí ve vlhký deštný les plný mechu a obřích kapradin. Pohodlnou pěšinu lesem brzy nahrazuje příkrá cesta mezi skalami a schody vytesané do úbočí hor. A tak se dostáváme pod Katoombský vodopád, který k nám padá z výšky šedesáti metrů, odráží se od vystupujících skal a mizí hlouběji pod námi v korunách staletých eukalyptů.
kdy stoupající opar z eukalyptových lesů barví okolní hory do modra. Hory samotné jsou tvořeny především pískovcovými náhorními plošinami a hlubokými údolími v nadmořské výšce mezi 760 a 1.190 metry nad mořem. Samotné městečko Katoomba leží na jedné z plošin a jeho hranice jsou tvořeny hlubokými srázy do údolí. A tak tedy stojíme na Echo Point a máme okolní krajinu jako na dlani. Po levé ruce se ke skalním útesům tisknou Tři sestry, pravděpodobně nejznámější skalní útvar Modrých hor tvořený třemi úzkými a vysokými skalami. Naproti nám se tyčí pískovcová plošina podobná té, na které stojíme, honosící se názvem Solitaire Mountain. A po pravé ruce své žluto oranžové skály nastavuje slunci Orphan Rock. Poblíž něj se v pralese skrývají Katoomba Falls, náš další cíl. Přibližně půl druhého kilometru sledujeme cestu vedoucí po okraji skalního srázu, kde hluboko pod námi se nad korunami stromů prohánějí bílí papoušci, jejichž křik se odráží a násobí v ohybech skal. Cesta mírně klesá a my brzy míjíme Katoombské kaskády, které jsou první ochutnávkou a lákadlem ke Katoombským vodopádům. Les brzy mění podobu a vůni. Řídké eukalyptové lesíky houstnou a přecházejí ve vlhký deštný les plný mechu a obřích kapradin. Pohodlnou pěšinu lesem brzy nahrazuje příkrá cesta mezi skalami a schody vytesané do úbočí hor. A tak se dostáváme pod Katoombský vodopád, který k nám padá z výšky šedesáti metrů, odráží se od vystupujících skal a mizí hlouběji pod námi v korunách staletých eukalyptů.Odtud míříme dál po Federal Pass až k zastávce Scenic Railway, která nás pod úhlem šedesáti stupňů během několika minut vynese po útesu nahoru zpět na plošinu do Scenic World. Odtud můžete nasednout na lanovku Scenic Cableway, která vás sveze zpět do údolí, anebo na druhou lanovku Scenic Skyway, která vás pro změnu přenese přes hluboké údolí z Orphan Rock blíže k Echo Point. My spěcháme zpět do Katoomby, kde máme schůzku v příjemné kavárničce Zuppa. Uvolněná atmosféra, vynikající káva, úžasné zeleninové saláty a stoly se židlemi, které pamatují snad i první polovinu dvacátého století, dokreslují pohodové letní odpoledne.
Z centra městečka je to pouhých patnáct minut k další vyhlídce s přízviskem „líbánková“. Hlavami se nám honí nejrůznější představy o romantických místech a výhledech na hory v zapadajícím slunci. Upřímně je to však asi ta nejblbější vyhlídka, kterou jsme v Blue Mountains viděli. Lidé sem pravděpodobně jezdí kvůli jiným věcem, než je pohled na 
kopce…
kopce…Po hranici skalních převisů míříme dále na východ k městečku Leura, které je slavné díky vysokému životnímu standardu a drobným vilkám ztrácejících se v zahradách anglického stylu. Především na jaře, kdy zahrady hýří rozkvetlými rododendrony a azalkami, je procházka zdejšími ulicemi naprosto úchvatná. Ulice se mění záplavou barev a vůní doslova na každém kroku. Blíže k centru města ubývá zahrad a přibývá stylových restaurací. A o kousek dál stojí na železniční stanici náš vlak, který nás pomalu veze zpět do Sydney. Za okny se stmívá a my usínáme…
